Osmnáctiletý Lukáš si v současné době buduje samostatný život v Brně. Jeho cesta k nezávislosti začala v patnácti letech, kdy se rozhodl utéct z domova před fyzickým násilím. Po čase stráveném v krizovém centru následoval dvouletý pobyt v dětském domově v Tišnově.

Aktuálně Lukáš studuje třetí ročník oboru elektromechanik a intenzivně pracuje, aby si zajistil finanční stabilitu a našetřil na automobil, který mu usnadní dojíždění. Jeho ambice však vyučením nekončí; po získání výučního listu plánuje složit maturitu a následně vystudovat kriminalistiku na vysoké škole. Nejsilnější motivací je pro něj rodina. Lukášovým největším přáním je vybudovat zázemí, díky kterému by mohl získat do vlastní péče svého mladšího bratra Tomáše a zajistit mu tak lepší budoucnost.

Terezina prababička, která ji dvanácti let vychovávala, zemřela na infarkt krátce poté, co byla Tereza umístěna do diagnostického ústavu. Od patnácti let žila u své tety, se kterou měla napjatý vztah plný hádek. Situace vyvrcholila 23. prosince, kdy ji teta den před Vánoci a jejími 19. narozeninami vyhodila na ulici.

Dva týdny strávila bez domova, kdy jí s jídlem a vodou tajně pomáhal kamarád. Pomoc a bezpečné zázemí nakonec našla až u místního pastora, kde má nyní zajištěné teplo i stravu. I přes těžké dětství v dětských domovech a odmítavý postoj rodičů si dokázala udržet svou kreativitu a chuť pomáhat, .

Nyní je Tereze devatenáct let a je vyučenou cukrářkou. Její vizí do budoucna je najít si vlastní stabilní bydlení a dobrou práci. Největší motivací je pro ni získat prostředky na společný podnájem s kamarádem, aby mohli oba začít nový život mimo vliv svých rodin.

Eliška byla ve druhém měsíci těhotenství, když ji majitelka bytu vyhodila na ulici kvůli osmidennímu zpoždění s platbou nájmu. Majitelka odmítla brát ohled na její stav i na rodinnou tragédii, kdy museli s přítelem odjet na pohřeb babičky; v osm hodin večer se tak ocitli bez domova. Protože bydleli bez nájemní smlouvy, policie jim v této situaci nedokázala pomoci.

Následovalo náročné období přežívání v chatách a na ubytovnách. V jednu chvíli sdíleli s přítelem a psem malou místnost s dalšími dvěma lidmi v nevyhovujících podmínkách. Přestože se Elišce i partnerovi podařilo skoncovat s užíváním drog, okolí je v tom nepodporovalo a z poslední chaty byli vyhozeni poté, co odmítli ostatní finančně dotovat. I přes pomoc partnerových rodičů s kaucí na další ubytování narazili na neférové jednání a další nečekané výdaje, které je opět srazily na dno.

Nyní je Elišce 28 let a i v pokročilém těhotenství se snaží chodit na brigády, zatímco její přítel pracuje v ostraze. Eliška má zkušenosti jako psovodka a její velkou láskou je jejich vychovaný pes. Její největší motivací a vizí do budoucna je získat stabilní bydlení, například startovací byt, aby mohla v bezpečí vychovávat svou dceru a nemusela se bát, že o ni kvůli své situaci přijde.